Château Clos Lucé – Leonardo da Vinci Parc – v městečku Amboise
Po krátké procházce městem Amboise, jsme dorazili ke vstupní bráně parku zámku Clos Lucé. Po rozdělení do skupin, jsme se sami mohli rozejít do různých koutů zahrady. Kromě muzea bylo v zahradě několik prototypů vynálezů, připomínajících tohoto umělce – pověšené obrazy v korunách stromů, obří dřevěný kanón, vodní mlýn a další. Také zde bylo spousty botanicky zajímavých druhů a v krásně aranžované zahradě se místy procházelo i vodní ptactvo.
Součástí areálu bylo i muzeum Leonarda da Vinciho, do kterého byl vstup zdarma. Při vstupu do muzea se prošlo okolo suvenýrů a následovaly různorodé expozice. Od promítání děl Leonarda da Vinciho na stěny dlouhého tunelu, přes interaktivní hry zahrnující některé z jeho vynálezů. Také byly přístupné některé expozice o jeho architektonických vynálezech a myšlenkách. Prohlédnout jsme si mohli spousty jeho modelů a nákresů.
Lucie Bumbová, C3.B
Génius tisíciletí Leonardo da Vinci
Leonardo da Vinci byl všestrannou renesanční osobností, která předběhla svou dobu o několik staletí. Proslul především světoznámým portrétem Mony Lisy. Vedle malování obrazů se věnoval sochařství, architektuře, přírodovědě, hudbě, vynalézání a psaní. Na zámku Château du Clos Lucé, který jsme navštívili, prožil na pozvání Františka I. Leonardo da Vinci poslední tři roky svého života a věnoval se dokončování svých skvělých vynálezů. Zajímavost o tomto umělci je, že uměl psát i malovat oběma rukama. Veškeré korespondence jako pravák psal pravou rukou, ale své vlastní zápisky psal levou rukou (dodnes nevíme proč).
Žilková Anna, C3.B
Angoulême – město komiksů
Angoulême je město v jihozápadní Francii v departmentu Charente a regionu Nová Akvitánie. Leží na řece Charente, asi 100 km severně od Bordeaux. Má 43 000 obyvatel, aglomerace přesahuje 100 000 obyvatel. Jedná se o velmi staré a historické město.
Angoulême je malebné město ležící ve Francii, známé svou bohatou historií a uměleckým dědictvím. Město je také proslulé svým každoročním Mezinárodním festivalem komiksu, který přitahuje tisíce návštěvníků z celého světa. Zde se setkávají milovníci komiksu, kteří mohou obdivovat nejnovější díla od špičkových ilustrátorů a spisovatelů, a také se účastnit různých workshopů a panelových diskusí. Angoulême je tak v podstatě rájem pro všechny fanoušky komiksu.
Mezi další zajímavá místa v Angoulême patří starobylá katedrála Sv. Petra, která je jednou z nejstarších katedrál ve Francii, a také několik muzeí, jako například Muzeum komiksu, které je věnováno historii a vývoji komiksu. Město má také krásné historické centrum s úzkými uličkami, malebnými domky a tradičními obchůdky a restauracemi.
Angoulême je ideálním místem pro milovníky kultury a umění, kteří hledají inspiraci a nové podněty. Město má jedinečnou atmosféru a nabízí mnoho možností pro zábavu a relaxaci. Pokud jste vášnivým fanouškem komiksu, nebo jen chtěli objevovat krásy francouzského venkova, Angoulême je skvělým místem k návštěvě.
Kryštof Blažek C3.A
Procházka po malovaných zdech v Angoulême
Čtvrtý den naší návštěvy ve Francii v Angoulême, jsme se společně se studenty z lycée des métiers Jean-Albert Grégoire vyrazili podívat na malované zdi. Angoulême je těmito malovanými zdmi proslulý. V tento den jsme se se studenty sešli na nádraží a rozdělili se. S každou skupinkou šli dva francouzští studenti, kteří nás provázeli. Tato aktivita nám umožnila více poznat francouzské studenty a také procvičit si jazyk. Po cestě jsme si pouštěli písničky a zpívali. Každá skupinka viděla jiná díla. My jsme viděli celkově 4 malby a u každé z nich jsme se vyfotili. Malby jsou originální, některé docela vtipné. Sice jsme se ztratili, ale alespoň jsme si užili více zábavy.
Zuzana Bendová, Věra Prokešová, S5A
Během našeho výletu do Francie jsme navštívili několik měst. Nejdelší dobu jsme strávili ve městě Angouleme. Toto město mi přišlo ze všech nejhezčí. Možná i proto, že jsme měli nejvíce času ho prozkoumat na vlastní pěst. Každé odpoledne či večer, když už nás nečekaly žádné další aktivity, jsme vyrazili na prohlídku města. Hlavní důvod, proč jsme tam každý den aspoň na chvilku šli, bylo najít nějaké rychlé občerstvení, kde bychom se mohli navečeřet. Jakmile nás ale hlad přešel, objevili jsem zajímavá místa a uličky, kam jsme se i další dny rádi vraceli. Nejhezčí místo, co jsme navštívili, byla asi socha u parku, odkud byl krásný výhled na město. Prošli jsme skoro celé centrum města, jak za světla, tak i za tmy a pokaždé nás to naplnilo příjemnou pozitivní energií po náročném dni. Angouleme je město, do kterého bych se ráda v budoucnu vrátila a jsem ráda, že jsem měla možnost ho navštívit.
Veronika Hájková C3.A
Tradicí francouzského města Angoulemu je konání každoročního festivalu komiksů. Probíhá každý poslední týden v lednu již od roku 1974. Ročně ho navštíví 200 tisíc návštěvníků. I když jsme bohužel festival nezastihli, celé město komiksy žije. Zdi pomalované výjevy z komiksů byly rozhodně výrazným prvkem hrající roli v utváření atmosféry města.
Beáta Hermanová, C3.A
Musée de la Bande Dessinée
Hromady komiksů, mang a dech beroucí výstava. Bylo to fakt boží. Začátek tvořila nádherná expozice, která navodila útulnou atmosféru a přímo ve Vás vzbudila zájem o danou mangu či komiks. Byla taky možnost se bezplatně zapůjčit sluchátka a pustit si písničky. Velké plus byly taky gauče na sezení.
Robin Kučera, C3.B
Pokladnice katedrály Saint-Pierre v Angoulême
Othonielova pokladnice je elegantním spojením umění, architektury a spirituality. Jean Michel Othoniel, který byl inspirován historií a duchovním významem katedrály, vytvořil svůj artefakt jako zářivou, skleněnou strukturu. Jeho práce zdůrazňuje zářivost skla a jeho schopnost zachytit a odrážet světlo, což vytváří dojem mystiky a nadčasovosti.
Monika Hellerová, C3.B
Jean Michel Othoniel
Jean-Michel Othoniel je renomovaný francouzský umělec, známý především pro svou práci s průhledným sklem a svými monumentálními instalacemi. Othonielův umělecký styl je často spojován s abstraktním minimalismem a konceptuálním uměním. Jeho práce se často vyznačuje opakováním jednoduchých prvků, jako jsou koule, řetězy nebo spirály, které jsou často spojeny s emocionálními nebo filozofickými tématy. Jedním z jeho nejznámějších děl je „Le Kiosque des Noctambules“ (Kiosek Nočních ptáků), který se nachází v pařížské stanici metra Palais Royal – Musée du Louvre. Tato instalace zahrnuje dvě koule z průhledného skla, které jsou pokryty zlatými lístky, a je považována za ikonický symbol Paříže.
Liliana Burešová, C3.B
Cognac
Město Cognac bylo jednou z destinací, kterou jsme během našeho pobytu ve Francii navštívili a prozkoumali. Jak už název napovídá, pochází odtud celosvětově známý nápoj, koňak. Koňak je dvakrát destilované víno a na jeho produkci je tento region ekonomicky závislý. Všichni určitě znáte společnost Hennessy, světově známou firmu, vyrábějící koňak, která zde sídlí. Ve městě se nachází muzeum koňaku, které jsme samozřejmě navštívili. V muzeu jsme se seznámili s historií výroby koňaku, viděli jsme jedny z prvních lahví vůbec, a také původní destilační přístroje. K vidění jsou mimo jiné nejrůznější sběratelské edice a obchod s tematickými suvenýry. Mimochodem město se nachází pouze 5 metrů nad mořem a protéká zde řeka Charente, u které stojí Svatojakubská brána. Kromě muzea jsme prošli i celé město, navštívili obchody i pouliční občerstvení a společná fotka nesměla chybět!!!!
Jelínková, Božková, S5.A
Během naší návštěvy města Cognac, jsme viděli nádherné staré domy. V den naší návštěvy bylo moc krásně, měli jsme chuť se jít vykoupat do moře, které není daleko od města. Poté jsme navštívili muzeum Cognacu, které bylo velké a bylo zde mnoho přístrojů a jiných potřeb na přípravu koňaku. Cognac světoznámé město, a přitom má jen 20 tisíc obyvatel. Cognac jsme si velice užili a doufáme, že se tam někdy ještě vrátíme.
Vincent Failla, C3A
Colmar
Colmar – Malé Benátky
Na zpáteční cestě jsme zastavili a prošli malebné město Colmar.
Název „Malé Benátky“ se mu neříká jen tak nadarmo, ale kvůli spletité vodní síti protékající celým městem. Výjimkou není lodní doprava ani zdobené domečky odrážející blízkost německých hranic. Společně jsme došli až na náměstí a k Dominikánskému kostelu. Samozřejmě nechyběla zastávka v obchůdku se suvenýry. Všichni jsme se vyfotili u jednoho z ramen řeky. Prošli jsme se ulicemi Colmaru a obdivovali architekturu Alsaska. Poslední focení proběhlo těsně před nástupem do autobusu, a poté už jsme vyrazili zpět k domovu.
Colmar je rodištěm Frédérica Augusta Bartholdiho autora newyorské sochy Svobody, umístěné na jednom z ostrůvků při vjezdu do newyorského přístavu. V roce 2004 byla při příležitosti 100. výročí úmrtí umělce na kraji Colmaru, uprostřed kruhového objezdu, vztyčena Lady Liberty, 12metrová replika sochy Svobody. Tuto repliku sochy Svobody jsme mohli vidět z autobusu, a to při cestě do Colmaru. Dům, kde se Bartholdi narodil, dnes vzdává hold tomuto sochaři a je zde zřízeno muzeum. Mezi Bartholdiho další známé práce patří masivní socha lva u francouzského Belfortu nebo fontány v Lyonu a ve washingtonském Bartholdiho parku.
Michaela Horníčková, C3.A
Méty
Naší první zastávku po překročení hranic s Německem, bylo francouzské město Méty v severovýchodní Francii, hlavní město Lotrinska. Teče zde řeka Mosela a žije zde asi 120 000 obyvatel. Město je známé překrásnou gotickou katedrálou Saint – Etienne, které se přezdívá „Boží lucerna“. Mozaiková okna zde pokrývají neuvěřitelných 6,5 tisíce metrů čtverečních. Mezi vitrážemi můžeme najít také vitráž od Chagalla. Zastávka to byla velice příjemná a nadchla nás do dalších dnů.
Vincent Failla, C3A
Report účastníků – pedagogů Francie
Skvělá příležitost k nahlédnutí do francouzského vzdělávacího systému, ujištění, že jazykové dovednosti je pro studenty nejpřínosnější trénovat a zdokonalovat s vrstevníky v přirozeném komunikačním prostředí dané země, a to jak při výuce, tak při volnočasových aktivitách. Kde nestačila francouzština, pomohla angličtina, ruce a nohy nebo internet😉
Mgr. Renata Hemalová
Díky Erasmu mohli studenti poznat Francii, francouzskou školu a to je trochu víc, než když cestujeme někam s cestovkou. Když jsem viděla studenty společně sedět v restauraci, smát se a bavit se, měla jsem pocit zadostiučinění ze všech příprav a práce. Nešlo jen o jazykovou výměnu, studenti se poznali vzájemně a poznali také sami sebe v jiném nečekaném prostředí. Myslím, že je to skvělá zkušenost.
Mgr. Andrea Rosendorfová
Projekt Erasmus+ očima učitele dějepis
V říjnu loňského roku jsem měl možnost zúčastnit se výjezdu žáků třetích ročníků na studijní pobyt do Francie.
Jako historik a učitel dějepisu musím ocenit také doprovodný program, který měl „vyplnit“ cestu do Angoullemu a následně pak také cestu domů. Studenti během několika zastávek mohli poznat doslova kus dějin – navštívili jsme místo největší bitvy 1. světové války, mohli jsme obdivovat pozoruhodné vynálezy Leonarda da Vicni v autentickém prostředí zámeckého parku Clos Lucé, stejně jako překrásnou architekturu města Colmar, zapomenout nesmím ani muzeum ve městě Angoullem, k jehož cenným exponátům patří zejména kost dinosaura.
Výjezdy tohoto typu tedy přispívají nejen k rozvoji jazykových kompetencí zúčastněných studentů, ale rozšiřují i jejich všeobecné vzdělání.
Mgr. Josef Žaža
Škola
Lycée professionnel Jean Albert Grégoire
Škola, kterou jsme v našem putování po Francii navštěvovali, se jmenovala Lycée professionnel Jean Albert Grégoire. Je to škola zaměřená jednak na teoretickou výuku, tak na praktickou výuku. Jedná se o střední odbornou školu, která je na podobné úrovni, jako jsou česká gymnázia. Na této škole je také možné si udělat řidičák skupiny C a C+E a zároveň profesní průkaz na řízení kamionu. A zároveň jsou zde žáci připraveni na, budoucí práci profesionálního řidiče MKD a VKD.
Lubomír Janoušek, C3.B
Hodina ve výuce
Během našeho pobytu ve Francii jsme byli přizváni do hodin místních studentů. Já osobně jsem navštívil dílnu, kde se studenti učili opravovat motorky. V této dílně jsem potkal učitele, který se nám snažil vysvětlit vše potřebné v angličtině, což byla poměrně veliká úleva. Ledy byly docela hodně prolomeny ve chvíli, kdy jsem učiteli řekl, že sám doma vlastním motorku. Následovala tomu veliká debata o motorkách, kde jsme diskutovali různá témata. Poté jsem byl velice překvapen, že v dílně je poměrně dost holek. Byl jsem velice ohromen, jak hezky byla dílna vybavena.
Jakub Mihálik, C3.B
Byl jsem přiřazen do jedné hodiny angličtiny, kde jsem byl ještě s jednou holkou posazen před tabuli. Poté nám bylo řečeno, že budeme mít menší debatu se studenty plně v angličtině. Otázky byly na začátku normální a převážně na naši zemi, jako např. jídlo nebo alkohol. Nešlo nevšimnout, že jejich angličtina je velmi základní, ale bylo hezké vidět, jak se snaží. Poté otázky začínaly být více intimní, až to dopadlo tak, že mi pomalu nabízeli jednu ze spolužaček jako nevěstu na celý život.
Ondřej Gloss, C3.B
Ve Francii jsme se zúčastnili hodiny matematiky. Učitel matematiky s námi mluvil v angličtině. Jejich vybavení na hodinu matematiky bylo excelentní. Naučili jsme se nové věci jak do matematiky, tak do francouzštiny. Francie pro mě byla velice přínosná.
Petr Barvíř C3.A
Během našeho pobytu ve Francii jsme navštěvovali místní střední školu. Vždy jsme tam strávili dopoledne a měli jsme i možnost se podívat do vyučování. Já jsem byla v hodině matematiky a nepřišlo mi, že by se to nějak výrazně lišilo od našeho vyučování. Vyučující vždy zadal práci a studenti pracovali samostatně. Tato zkušenost byla velmi zajímavá a ráda bych někdy Francii znovu navštívila.
Klára Samcová, C3.A
Jídlo u nás a ve Francii
Nikola Rausová
Ve Francii mě velice překvapila školní jídelna, která je od té naší diametrálně naprosto odlišná. Je obecně známé, že Francouzi si na jídle potrpí. V Česku se často stane, že nemáme čas, a tak si místo oběda vezmeme rohlík a salám z Tesca, který po cestě sníme, a stačí to. Ve Francii mají na jídlo čas, chtějí si k obědu sednout a v klidu se najíst. Samozřejmě kromě dalších stravovacích návyků je mezi Českem a Francií i značný rozdíl mezi cenou potravin.
Teď už ovšem zpět ke školní jídelně. Na rozdíl od Česka mají Francouzi mnohem více komponentů. Typický oběd ve školní jídelně obsahuje mléčný produkt, něco sladkého, hlavní jídlo a libovolné množství zeleniny. Většinou máte na výběr z několika mléčných produktů, kde si můžete volit mezi jogurtem a různými druhy sýrů, k tomu samozřejmě dostanete kus bagety nebo jiného druhu pečiva. Dále máte na výběr několik různých koláčů, či ovoce. I hlavní jídlo má několik variant, většinou jsou nachystané alespoň 3 druhy masa a 2 druhy přílohy, poté záleží jen na vás, na co máte zrovna chuť a jak si svůj hlavní chod zkombinujete. Pokud je na oběd bezmasé jídlo, typicky třeba slaný koláč Quiche, stejně je připraveno několik variant, tak aby se každý najedl. Po této náloži jídla už máte pocit, že máte všechno, ale ještě je tu pro vás nachystaný samoobslužný pult s velkým množstvím různých druhů zeleniny.
Nepřipomíná vám to trochu all inclusive? Mně ano. Potraviny ve francouzské školní jídelně sice nejsou, jako z obchodu, ale rozhodně se vám nestane, že byste si nevybrali. Musím ovšem uznat, že je to časově náročnější, navíc si po sobě musíte vysypat všechny zbytky, vytřídit plasty, pokud jste si brali například jogurt, a naskládat špinavé nádobí na plata, které personál po naplnění vezme a pouze celé plato strčí do myčky. Často tak stojíte jednu frontu na jídlo a druhou na úklid. I přesto si myslím, že bychom se v tomto případě mohli od Francouzů hodně co učit. Třeba se někdy i u nás obědy dostanou na tuto úroveň.
Verdun
Na našem výletě do Francie jsme se stavili v dějišti jedné z největší bitev první světové války. Tímto místem byl Verdun.
Při příjezdu do Verdunu jsme projížděli po úzké silnici a již několik kilometrů od pevnosti Douaumont jsme mohli pozorovat zničenou krajinu po velikém odstřelování za první světové války. Při návštěvě pevnosti jsme si prohlídli pevnost. Pevnost jsme si mohli i projít a podívat se do prostor, kde se odehrávaly jedny z největších bojů. Viděli jsme i děla a dělostřelecké granáty, které se používaly. Nakonec jsme si prošli i okolí pevnosti a mohli jsme se, bez oken autobusu, přesvědčit, jak veliké jsou krátery po palbě. Nejvíce zajímavé a děsivé však nebylo to, jak byly díry hluboké, ale kolik jich v okolí bylo. Dalo by se říci, že krajina v tomto místě byla plná kráterů. Po odjezdu jsme však navštívili ještě děsivější místo. Verdunský hřbitov a kostnici. Zde jsme procházeli po obrovské pláni, která byla poseta kříži, kde byli pohřbení mrtví vojáci. Aby naše dojmy byly kompletní, navštívili jsme vesnici Fleury, která byla srovnána se zemí. Mohu se přiznat, že jsem z těchto míst odjížděl s velikým znepokojením a husí kůži.
Jakub Mihálik, C3B
Verdun je francouzské město na severu Lotrinska, které vzniklo z galské pevnosti. Je to největší město departementu Meuse. Město je známé po celém světě, je symbolem 1. světové války. Žije zde asi 20 000 obyvatel.
VTIPY
Víte, že Pepíček známý z dětských vtipů se ve francouzštině jmenuje Toto?
Alors que Toto est en train de faire ses devoirs, sa maman jette un œil sur son cahier et demande :
« Mais pourquoi écris-tu aussi petit, Toto ? Tu ne pourrais pas mieux écrire ?
– Ben non, si j’écris plus gros, la maîtresse verra toutes les fautes ! »
Během toho co Pepíček dělá svůj domácí úkol, podívá se mu maminka do sešitu a říká:
„Ale proč píšeš tak malým písmem Pepíčku? Nemohl jsi psát pěkněji?“
„No ne, kdybych psal větším písmem, učitel by viděl všechny chyby!“